Crufts - o naší cestě na nejlepší výstavu v Evropě

Když se nám a hlavně Murphymu zadařilo na kvalifikační výstavě na Crufts v Luxemburgu a on tam získal titul BOB, tak jsme se rozhodli že to zkusíme.

 

Jet se psem do Anglie pro nás - staré výstavní harcovníky, bylo pole neorané a podmínky pro vstup na britské území jsme sbírali kde se dalo. V červnu jsme absolvovali očipování a vyřízení psího pasu a následně naočkování proti vzteklině vakcínou, kterou v Anglii uznávají. O tom co uznávají za vakcíny jsme se museli poučit na anglických webových stránkách, které nám překládali snad všichni v okolí kdo jen drobet umí anglicky. Po měsíci od data očkování vakcínou proti vzteklině, jsme jeli na odběr krve k našemu kamarádovi a následně na vyšetření krevního séra do Rakouska v městečku Mödling. Po výsledku, že je vše OK jsme museli zažádat pořadatele o přidělení startovacího čísla a zaplatit 12 liber. Po měsíci nám byl z Anglie šek vrácen, protože pes je z Anglie a tudíž máme použít jeho původní číslo zápisu. V prosinci jsme odeslali přihlášku spolu se šekem na 40 liber, kde je zahrnuto startovné, vstupenka pro 2 osoby, katalog a parkovné. Koncem února nám přišel 2-dílný vstupák, poukázka na katalog, vstupenka a parkovací karta a nám už pomalu stoupal adrenalin.

 

Těsně před odjezdem nám veterinář zapsal do pasu výsledek sérologického vyšetření a zapsal nám odčervení opět uznávaným přípravkem. V době překročení hranic nesmí být odčervení starší 48 hodin a mladší 24 hodin. Výstava se konala v neděli a my jsme si dali časového fóra a vyjeli ve středu odpoledne. Směr Německo, Lucembursko, Belgie, Francie - Calais. Odjížděli jsme ze zasněženého Česka a ve Francii kvetly sedmikrásky. Během cesty jsme přespávali v Holandsku na zcela odlehlém parkovišti a na nejtemnějším místě aby jsme nebyli rušeni nikým před ještě dlouhou cestou. Uprostřed noci nás vylekalo světlo z baterky která mířila k nám do auta. Když jsme vylezli tak jsme zjistili že jsou to Holandští policisté, kteří nejspíš dostali hlášku. Po zkontrolování dokladů se s námi rozloučili a popřáli hezkou cestu. Sympatické bylo, že se celou dobu co byli u nás usmívali a byli strašně milí a přátelský. Holt jinej kraj, jinej mrav. Ráno jsme vyrazili opět na cestu a v pátek pozdě odpoledně jsme dorazili k pokladnám na trajekt, šli jsme koupit lístek a ŠOK - veškeré psí doklady potřebné pro vstup do Anglie kontrolovali již Francouzi a měli jsme VELKÝ PROBLÉM - neměli jsme v pasu potvrzení o odblešení a odklíštění. Hned měli ale po ruce mapku s vyznačenou vet. klinikou. I toto musí být při vstupu do Anglie starší 24 hod. a mladší 48 hod. Jenže když budeme čekat 24 hodin, tak nám propadně těch 48 hodin odčervení, tak jsme nakonec museli dát i toto nové. Hned jsme byli lehčí o 70€. A do soboty večer jsme museli čekat ve Francii. Jak jsme byli rádi, že jsme si dali toho fóra, to se nikomu ani nezdá. V 19hodin jsme se konečně nalodili na trajekt, pes musel zůstat po dobu plavby v autě. Na anglických hranicích už jenom zkontrolovali u psa čip. Posunuli jsme si hodinky o hodinu zpět a vyrazili na silnici vlevo směr Birmingham. Pozdě večer jsme přijeli na parkoviště u výstaviště.

 

Ráno na přejímce na výstavě se vzali zřízenci 1. část vstupáku (druhá část se odevzdávala při odchodu). Zarazilo mě, že zde vůbec nebyla veterinární přejímka. Našli jsme svůj kruh, volné místo a najednou jsme si připadala jako na jakékoliv jiné výstavě. Beardedky se posuzovaly ve 2 kruzích. 202 fen posuzoval pan W. Hall a 203 psů paní F.A.Sommerfield. Na řadu jsme přišli kolem 15 hodiny ve třídě bylo 26 psů, jedno jméno známější než druhé. dokonce se Murphy v kruhu sešel se svým otcem. Po důkladném posouzení všech psů, jaké u nás vídávám jen zřídka, rozhodčí vybírala do užšího finále a Murphy POSTOUPIL !!! Ale to bylo již pro Murphyho z toho dne vše, třídu vyhrál otec naší fenky Bigi - ICH. First. Apache, který potom získal i titul CC ( v Anglii se vybírá pouze 1CC vítězů všech tříd). Titul BOB si odnesla krásná hnědá fenka Menander Chocolate Truffle.

 

Hned po posuzování jsme museli bohužel odjet zpět, protože jsme zpáteční trajekt měli na neděli ve 23:59. Chtěli jsme původně lístek na pondělí, ale prý v pondělí nejedou !? Cesta zpět probíhala v pohodě a my jsme se pomalu vraceli ze stavu snů zpět do reality. V úterý dopoledne jsme byli doma v závějích sněhu.